Úvod

Kamkoliv se v tomto světě podíváme, vidíme podobný obrázek. Lež, faleš, podvody, manipulace. Že takové chování nalézáme běžně u politiků a osob bažících po moci, dnes težko někoho překvapí. Stejně tak, že lžou média, korporace, všelijaké zájmové organizace. Ale co naše bližší okolí? Sousedi, kolegové v práci, známí, kamarádi, partneři, rodiče?

Opravdu se vám nestalo, že by vás například rodiče nutili přejímat jejich světonázory? Nebo vás nutili dělat věci, které jste dělat nechtěli? Žít podle jejich představ?

O tom, proč takové věci mnozí dělají, a jak se můžete vysvobodit a žít spokojený život podle vlastních představ, je dnešní lekce.

Tento článek je přepisem instruktážního videa pro ty, co preferují psaný text nad formou videa. Video si můžete prohlédnou zde:

Proč lidé lžou? A proč lidé manipulují?

Abychom to mohli snadněji pochopit, položme si ještě základnější otázku: Proč lidé dělají vůbec cokoliv?

Odpověď je jednoduchá – kdokoliv něco dělá, dělá to proto, aby prožil štěstí, a/nebo aby přestal trpět.

Jak to můžu s jistotou tvrdit? Vy snad víte o nějakém činu, který by někdo někdy provedl z jiného důvodu?

Definice pojmu „Systém“

Než budeme pokračovat, je třeba si ujasnit pojem, který budu v rámci této lekce hojně používat. A to je „systém“. Definic existuje mnoho a jako nejjednodušší mi připadá následující:

„Systém je souhrn souvisejících prvků, sdružený do nějakého smysluplného celku“

Co to znamená?

Pokud vezmeme dva odlišné prvky, například vodík a kyslík, a určitým způsobem je zkombinujeme dohromady, vznikne nová látka – voda. Tato látka má své specifické vlastnosti, které jsou odlišné od vlastností jejích složek.

Za normání teploty je voda kapalina, i když původní prvky jsou plyn. A asi nemusíte být příliš vzdělaní na to, abyste věděli, že když se napijete vodíku nebo kyslíku, moc vám to na zdraví nepřidá, zatímco bez vody dlouho nepřežijete. Dle definice je tedy voda systém, protože je „seskupením prvků do smysluplného celku“.

A na základě čeho jsou seskupeny? Na základě přírodní zákonitosti, kterou jsou chemické vazby. Tato zákonitost je sama o sobě dalším systémem, protože je složena z více samostatných zákonitostí, tedy prvků.

Pokud vodě předáme energii, zvýší se její teplota, a tím vznikne opět jinak se chovající látka. Prvek energie a prvek voda vytvoří „smysluplný celek“ teplá voda. Opět se tedy jedná o systém.

Systémem je také jakýkoliv postup, díky kterému něco nového vzniká. Pokud dáte několika lidem úkol ohřát vodu do varu, každý na to může použít odlišný postup. Někdo předá energii do vody na táborovém ohni, jiný pomocí elektrického vařiče, jiný usměrněním slunečního záření, a další třeba třepáním.

Každý na to bude mít, jak se říká – „vlastní systém“ – i když tak docílí stejného výsledku. Stejného výsledku lze tedy dosáhnout odlišnými systémy.

Zkrátka jakmile máme nějaké prvky, které společně vytvářejí smysluplný celek, tak je to systém.

Z logiky věci samozřejmě vyplývá, že systémem je také propojení prvků, které jsou samy o sobě systémy. Voda se skládá z vodíku, a ten je zase složen z protonu a elektronu, a je tudíž sám systémem. Je tedy možné provádět všemožně složité kombinace. Pokud je výsledené seskupení smysluplné, pak je rovněž systémem.

Například auto – skládá se z karoserie, motoru, převodovky, kol, světlometů, klimatizace, baterie a mnohých dalších komponent. Tyto komponenty jsou samostanými systémy, jejichž seskupením vznikne další systém – dopravní prostředek.

A pokud ten se seskupí s řidičem, vznikne další systém – např. nebezpečně jedoucí auto.

A pokud se jedoucí auta seskupí do skupiny, vznikne další systém – dopravní provoz.

Různé systémy jsou tak vlastně stavebními prvky dalších systémů.

Pro jednoznačné určení toho, co systém je, ale asi nejlépe poslouží uvědomit si, co systém není. Systémem není náhodnost, nebo jinak řečeno, chaos.

Takže jak spolu není něco smysluplně sdruženo, tak se o systém nejedná. Protože dané prvky se relativně k sobě chovají náhodně.

Je možné, aby ze stejných součástí vznikaly různé systémy? Ne. Ve zjednodušeném pohledu na věc se sice může zdát, že například spojením dvou krychlí, dvou koulí a stejného množství lepidla mohou vznikat odlišná seskupení.

Ale nezapomínejme, že celek je tvořen i z dalších prvků, jako je například systém vzájemných vazeb uvedených složek. Takže ve skutečnosti jsou uvedené kombinace odlišnými systémy, protože nemají identické složení. Pokud by je měly, pak je to vlastně jen jeden systém ve dvou instancích.

Je velice podstatné si uvědomit, že i když si můžeme myslet, že známe všechny prvky nějakého systému, tak to nemusí být pravda. Mohou tam být ještě další součásti, které ale momentálně nemusíme vidět.

Kvůli snadnějšímu vysvětlení jsem pro příklady použil více méně jednoduché hmotné věci. Ale je důležité si uvědomit, že systém je abstraktní pojem. Že systémem či jeho prvky jsou i věci nehmotné. Státní zřízení je systém. Metodika učení je systém. Ekonomika je systém.

A systémem jsou i věci, které považujeme za živé. Například psychika, emoce, nebo životní cyklus člověka.

Zkrátka, cokoliv se neděje náhodně, ale podle řádu, je systém.

Důležitým faktorem je, že nemusíte vědět, že daná věc je systém, ani znát přesné zákonitosti tohoto systému, abyste ji mohli používat.

Když se potřebujete napít vody, tak nemusíte znát přesné vědecké zákonitosti fyziky, chemie, energií a ostatních prvků, jejichž sdružením voda je. A stejně tak nemusíte rozumět biologickým, biochemickým i jiným principům, které jsou příčinou vaší žízně. A pochopiteně ani ostatním nezbytným systémům, díky nimž můžete vůbec ovládat svoje tělo, a jste schopni ke sklenici vody dojít, uchopit ji a napít se.

Říkám to proto, abyste si uvědomili, že jste v každodením životě obklopeni a jste součástí nespočtu různých systémů, jimž nemusíte rozumět, nebo o jejich existenci nemusíte vůbec vědět. Což ale neznamená, že tam nejsou, a že vás neovlivňují.

Mohou se vám tak dít z vašeho pohledu nepochopitelné a nespravedlivé věci, které jsou ale způsobeny tím, že jste prvkem nějakého systému, jehož procesy nemusíte nutně znát ani vidět.

Představení Systému

Vezmete-li v úvahu, co jsem právě vysvětlil, tak se zřejmě shodneme na faktu, že svět kolem nás je jeden velký systém, který má jasný řád – a nikoliv chaos.

Jako další příklad můžeme zmínit každodenní pohyb slunce. Mechanika tohoto pohybu je jasně daná a předvídatelná. Stejně tak tu máme třeba fyzikání zákony. Taktéž příroda je příkladem velmi pestrého a vyváženého systému. Vše v ní má své místo a funkci, a i když dojde k anomálii, vše se po čase vrátí zpět do rovnováhy. A opět – naprosto předvídatelným způsobem. Asi všichni tušíte, co se stane, když se třeba nějaký druh přemnoží s zkonzumuje veškeré dostupné zdroje potravy.

Chaos je naopak absence řádu. A absence řádu jsou, jednoduše řečeno, náhodné sračky. Je to stav, kdy nikdy nevíte, co se stane dál. Nic není jisté, existuje jen čistě náhodné dění. Pokud zrovna někdo trpí, tak nemůže udělat nic, aby se z toho dostal. Protože neexistují žádná pravidla. Neexistuje žádný důvod, aby se do utrpení dostal, ani neexistuje žádný důvod, aby se z něj dostal. Neexistují žádné postupy, kterými by bylo možné čehokoliv dosáhnout. Nic nemá důvod, vše se dějě zcela náhodně. Někdo tak může strávit věčnost ve zničující bolesti, bez důvodu, a bez možnosti úniku. A neudělá s tím vůbec nic. Neexistuje právo, neexistuje řád, neexistují pravida. Jen čistá náhodnost. To je chaos.

Proto byste měli být hodně rádi za to, že tu nějaký systém je.

Nacházíme se tedy v ohromné změti různých systémů, které jsou vzájemně propojeny či seskupeny do dalších systémů. Je také jasné, že některé systémy jsou nadřazené jiným, a usměrňují jejich funkci, protože mají větší sílu.
A zároveň, že mohou existovat takové, které se svými nadřazenými systémy „nejsou na stejné vlně“, a v takovém případě jsou silou rozdrceny.

Pokud budu od tohoto momentu hovořit o systému, budu mít na mysli přirozený systém světa a přírodní zákony. Pro jednoduchost ho budu nazývat prostě „Systém“.

„Ceník“

Takže žijeme v Systému, který má pravidla. A jedno z těch pravidel říká, že pokud jdete proti Systému, čeká vás nepříjemný postih. Poletíte snad, když se rozhodnete ignorovat gravitaci?

Když budete chtít létat, musíte to udělat v souladu se Systémem. Tzn. studovat fyziku a zkonstruovat zařízení, které se podřizuje fyzikálním zákonům. Nebo se musíte proměnit v ptáka. Nebo se musíte naučit levitovat. Nebo musíte použít létající koberec.
Ať už to bude cokoliv, musí to pracovat v souladu se systémem a pravidly světa, nebo to nebude fungovat.

Jinými slovy – cokoli je dosažitelné, má svojí cenu. Tato cena je určena Systémem v pozadí. A řečeno jednoduše – cena je vaše úsilí, nebo chcete-li – vaše práce.

Můžete to chápat jako obchodní transakci mezi vámi a Systémem. A stejně tak, jako dosáhnout stejného cíle je množné mnoha způsoby, existuje i mnoho způsobů platby. Nazývejme to třeba „Velký Ceník“.

A co se stane, když se rozhodnete ceník nerespektovat a prostě si vezmete, co chcete?

V takovém případě vlastně okradete toho, kdo za danou věc poctivě zaplatil dle ceníku. To v něm pochopitelně vyvolá pocit nespravedlnosti a křivdy, a můžete očekávat, že si to nenechá líbit.

Možná si říkáte – ale co když to udělám chytře, aby mě nikdo neviděl?

Tak stále způsobíte škodu. A Systém má své způsoby, jak tu platbu od vás stejně dostat. Říká se tomu Karma.

Snažím se tu samozřejmě vysvětlit princip. Můžete ztratit něco úplně jiného, co získáte třeba i poctivou cestou. Nebo vás to semele nějak jinak.
Pointa je v tom, že Systém se vás snaží vychovat; takže ať už nastane cokoliv, je to obvykle nějakým způsobem vztažitelné na váš původní prohřešek. Abyste se díky tomu mohli dovtípit, proč se vám to stalo a vzali si z toho ponaučení.

A pokud to někomu dosud nedošlo, nebavíme se tu jen o získávání hmotných předmětů. Ona „položka z ceníku“ může být dovednost, schopnost, úspěch, štěstí. Cokoliv je dosažitelné, má svou cenu.

Chceš svaly? Musíš posilovat. Chceš titul? Roky studia a prokázání znalostí. Chceš se zbavit bloků? Musíš se postavit svému strachu. Chceš schopnost? Musíš projít procesem učení. Chceš ideální partnerku? Musíš ji najít, zapůsobit na ni a být pozorný, aby usoudila, že jsi ten pravý. Chceš si užívat respektu druhých? Musíš ostatním dokázat, že si ho zasloužíš. A budeš muset tvrdě dřít i nadále, aby sis ho udržel. Stačí jen jednou selhat, a přijdeš o něj. Chceš si užívat moc a řízení druhých? Obdobná věc. Musíš prokázat své kvality, získat jejich důvěru, a následně musíš odvádět solidní výkon, nebo budeš nahrazen.

Zkrátka – cena je vaše úsilí, ať už v jakékoliv formě.

Proč zrovna Systém určuje ceny, stejně jako pravidla?

Protože v něm žijete. A stejně tak, jako se postavička v počítačové hře nemůže přesunout do reálného světa, i kdyby se tak rozhodla, tak vy nemůžete sami od sebe opustit Systém a přesunout se někam mimo něj.
Navíc, proč byste něco takového chtěli? Opuštění Systému znamená přesunutí do chaosu. A skutečně by někdo chtěl v něčem takovém žít?

I ti největší zločinci nechtějí Systém opustit. Pouze chtějí užívat jeho výdobytků bez práce.

Proto znovu opakuji – velice si važte, že nějaký Systém existuje a že v něm můžete žít. Pokud trpíte, není to chyba Systému, ale chyba vaše. Utrpení je zpětnou vazbou za to, že nežijete podle jeho pravidel a hodnot. Je to vodítko pro vás, aby jste si všimli vlastních vad a odstranili je. A přirozeně tak směřovali k dokonalé existenci.

Jak správně postupovat, když něco chcete?

Pokud něco chcete, musíte najít oprávněného vlastníka dané věci a udělat s ním obchod. A jak vypadá správný obchod? To je stav, kdy dvě strany udělají dohodu, na základě jakých podmínek daná věc změní vlastníka. Veškeré podmníky obchodu si obě strany musí vzájemně sdělit, a na základě svobodné vůle odsouhlasit.

Je vhodné dodat, že „oprávněný“ vlastník je ten, kdo tu věc získal poctivě, na základě pravidel Systému.

Existuje způsob, jak získat nějakou věc, a neplatit za ní nic?

Za prvé – zdarma je toho více, než si možná uvědomujete. Třeba to, že můžete dýchat. Nebo že země dává úrodu.

A pokud je řeč o těch věcech, které zadarmo nejsou – pak ano, i takové věci lze získat zdarma. Pokud vám je oprávněný vlastník DARUJE.

A tady POZOR. Zde se totiž dostáváme k jádru věci.

Proč lidé lžou a manipulují

Osoby nízkého charakteru, nemajíce úctu a uznání pro skutečné hodnoty věcí, usilovně přemýšlely. Jak to udělat, aby získali věci podle jejich přání, ale přitom za ně nemuseli Systému platit? A nebo je alespoň získali za méně – ať už na ceně, nebo na postihu za krádež?

A napadla je myšlenka. Co kdyby se jim nějak podařilo oprávněné vlastníky přesvědčit, aby jim ty věci darovali? Ze svobodné vůle, samozřejmě. V takovém případě by to nebyla krádež, a nehrozil by jim od Systému postih.

Čím méně se totiž transakce stává přímou krádeží a čím více činem ze svobodné vůle oprávněného vlastníka, tím méně závažné porušení pravidel Systému to je, a tím nižší potrestání na ně dopadne.

A proto se musí pouštět do sofistikovaných způsobů, aby si oběť myslela, že je to ona, kdo jim dobrovolně danou věc daruje, ať už z jakéhokoliv důvodu. Ale bez ohledu na to, jak silné nátlaky provádějí – je zlomovým bodem váš čin darování oné věci. Na konci jste to totiž vždy VY, kdo říká ANO či NE.

Pokud s předáním nebudete souhlasit, a onu věc vám seberou silou, tak je to čistá krádež se všemi následky. Čím více ale ovládnou umění klamu, tím vyšší je jejich šance, že jim věc vydáte dobrovolně, a tím pádem nižší riziko potrestání od Systému.

Jinými slovy – některé osoby lžou a manipulují druhé, aby jim dobrovoně vydali věci, za které by jinak museli tvrdě platit Systému.

A když toto dělají, jsou si dobře vědomi postihů, které by je čekaly za přímou krádež. Proto i když jejich nátlak může mít velmi přesvědčivou formu, málokdy si troufnou přejít k samotné krádeži, když se nepodvolíte.

A mimo to – mnohé věci, které chtějí, ani ukradeny být nemůžou. Mohou být pouze darovány. Například, když z vás chtějí mít otroka, který koná, jak oni pískají.

Znamená to, že kdokoliv lže a manipuluje, tak činí se záměrem někoho o něco okrást?

Ne. Někteří lidé prostě jen napodobují své vzory. Nebo dělají to co ostatní, aniž by o tom přemýšleli. Nebo dělají cokoliv, o čem jsou přesvědčeni, že je cool a může jim to zvednout společenský status.

To samozřejmě neznamená, že napodobování vzorů, plynutí s davem, nebo práce na zvýšení společenského statusu je špatná věc. Co říkám, je, že přebírat přístupy a chování druhých bez přemýšlení je staví do rizika, že půjdou proti pravidlům Systému, nebo se stanou prostými nástroji druhých a jejich špinavých agend. Za což je samozřejmě čeká nepříjemná zpětná vazba od Systému.

A proto platí – že každý by si měl kontrolovat morální integritu svých učitelů či idolů, než se je rozhodne následovat. I poté. A přemýšlet o tom, co dělají, a proč.

Správný proud existuje a jeho následování vám přinese štěstí, které hledáte. Pouze ho musíte umět rozpoznat.

Pokud někdo následuje nesprávný proud z nevědomosti, a netuší, co vlastně dělá, není těžké ho zachránit. Pokud taková osoba zjistí, do čeho se to vlastně zapojila, většinou bez prodlení takové chování opustí. Vše, co je třeba udělat, je ji upozornit.

Pokud pokračuje dále i po upozornění, znamená to, že je buď příliš ignorantní, nebo moc dobře ví, co dělá. V takovém případě víte, s kým máte tu čest, a můžete se k tomu adekvátně postavit.

Nějaké z těch manipulací se mohou zdát příliš pracné na to, co se s nimi dá získat. Není to divné?

Kdyby jim to za to nestálo, tak by to nedělali. Pokud vidíte, že vás někdo dlouhá léta někam tlačí, ale zdá se vám, že jeho cílem je relativně bezcenná věc, pak jste možná neobjevili tu skutečnou hodnotu, kterou se manipulátor snaží získat.

Nebo se nejedná o samostatnou manipulaci, ale je to jen součást mnohem větší intriky. Pouze ten celek nedokážete vidět.

Také si uvědomte, že aby vás mohl někdo oklamat k získání věci velké hodnoty, musí vás nejdříve „zpracovat“, abyste byli obecně hloupější, nepozorní, a přehlíželi podstatné věci. Abyste později, až si půjde tu cennost od vás „vyzvednout“, podvod nezaznamenali.

Ať už se ale zdají jejich metody a životy sebe víc komplikovavé, jde jim o prostou věc. Pohodlný život bez práce, a užívat si požitků, aniž by za ně museli platit. Až tak jednoduché to je.

Proč by chtěl někdo využívat zrovna mě?

Možná si někdo říkáte – proč by chtěl někdo využívat zrovna mě? Nic nemám. Nejsem nikdo. Co by ze mě mohl kdo dostat? Proč by do toho někdo dával tolik úsilí? Co by z toho měl?

Za prvé – máte toho víc, než si myslíte. Největšími cennostmi nejsou hmotné věci.

A za druhé – co by z toho měl? Krátce řečeno: prostě dalšího otroka. Otroka, který mu postaví jeho ráj.

A někteří ve svých ambicích nezůstávají při zemi. Chtějí bý extra bohatí, extra mocní. Chtějí ovládat svět. Jeden čudla by jim s tím moc nepomohl, ale když se jim podaří zmanipulovat miliony, nebo miliardy…

V každém případě – cílem je vás naučit, jak tyto podvodníky rozpoznat a jak se k jejich pokusům postavit. Jak se nenechat nachytat. A díky tomu moci žít svobodně svůj vlastní život. A takový postup bude totožný, ať už usilují o cokoliv a v jakémkoliv měřítku.

Metody lhářů a manipulátorů

Jak rozpoznat, zda se vás někdo snaží trikem donutit mu něco darovat?

Co je lež, je asi každému jasné. Manipulace je ale složitější. Manipulace totiž nemusí být nutně lež. A manipulace může být dokonce i pozitivní a prospěšná.

Nechci rozebírat do detailů, jakými konkrérními způsoby lze manipulovat, protože nechci, aby to někdo použil jako návod. Ale určité rámcové seznámení je vhodné, protože to mnohým obětem pomůže otevřít oči.

Mezi typické způsoby patří:

1. Zahrání divadla

… že něco je super, abychom se o to zajímali a věnovali se tomu

2. Indoktrinace

… abychom přijali za vlastní názory a hodnoty, díky kterým budeme sami od sebe dělat, co podvodník potřebuje

3. Indoktrinace

… aby změnil náš pohled na svět, a my pak nedokázali vnímat či vidět pravdu

4. Vytvoření umělého či skutečného problému

… abychom provedli akci, kterou nabídne jako řešení

5. Manipulace s informacemi

Vynechání či přeskládání části informací tak, aby náš výsledný dojem a názor na situaci byl takový, jaký on chce, a to i když neřekne žádnou lež

6. Citové vydírání

… abychom měli pocit, že nesplnění požadovaného je nemorální

7. Maskování se

Maskování se věcmi, které skutečně samy o sobě jsou znaky kvalitního charakteru, aby zvýšil svojí důvěryhodnost (např. pevná mluva, jisté vystupování, oblečení, tělesná krása, šarm, sdělováni skutečné pravdy, vtipnost, nebo zašťiťování se autoritami).

Znaky lhářů a manipulátorů

Jaké jsou tedy znaky, podle kterých lze podvodníka jednoznačně rozpoznat?

1. Nesnáší otázky

Jak jen může, otázkám se vyhýbá. Pokud jim uhnout nemůže, kličkuje a neodpovídá přímo. Odvádí řeč jinam. Mluví zbytečně složitě. Snaží se rozhovor ukončit. Případně se snaží tazatele umlčet všemi dostupnými prostředky (zesměšněním, diskreditací, nátlaky, či dokonce odstraněním).

2. Chová se pokrytecky

Káže vodu, pije víno. Sám nežije podle toho, jak nutí žít druhé.

Mohu zde uvést další a další příklady, ale vše už by beztak spadalo pod tyto dvě kategorie.

Nástroje na rozpoznání lhářů a manipulátorů

Pokud nechceme čekat, až zahlédneme některý z uvedených znaků, nebo se chceme finálně a jednoduše ujistit, zda daná osoba jedná čestně, můžeme použít následující jednoduché metody:

1. Pokládat otázky

Ptejte se na vše a jděte do detailů. Z vašich otázek ale vynechte emoce či osobní zášť. Naučte se ptát jako malé dítě. S čistým zájmem získat danou informaci. Ideální je jít přímo k věci, pokládat „otázky na tělo“, a nebát se kontroveze. Dotazovaného nijak nešetřete. Tak se nejlépe projeví, kdyby neměl čisté úmysly.
Pamatujte, že čestná osoba naopak přímé otázky vítá.
A zapomeňte na politickou a citovou korektnost. To je právě přesně ta doktrína, kterou do společnosti zavedli podvodníci. Aby se vyhnuli otázkám, nebyli tak odhaleni, a mohli manipulovat snadněji. Pamatujte, že položit otázku není hřích, ať je jákákoliv.

2. Sledovat její okruhy činností, čím se zabývá, s kým se stýká

Pokud někdo otevřeně deklaruje okruh zájmů a činností, stěží se bude postranně zabývat něčím, co s tím bude v rozporu. Nebo se stýkat a spolupracovat s lidmi, kteří bojují za opačné věci.

3. Pozorovat její nespokojenost, kdyz netančíme, jak píská

Charakterní osoba respektuje, že každý může být jiný, mít jiný okruh zájmů, a vlastní názory. Proto jí nebude vadit, pokud se k ní někdo nepřidá a bude žít vlastní život. Pokud ji tím samozřejmě neohrožuje. Zkrátka – „svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého“. Pokud někdo nese s nelibostí, že odmítáme dělat, co on chce, nebo dělá dokonce nátlaky, bývá to jasný znak toho, že nás chce zneužít.

Dále si uvědomte, že morálka není nálada, aby se měnila podle momentální situace. Morálka je stabilní. Takže pokud objevíte byť jeden jediný důkaz o nemorálním chování, tak je jisté, že tato osoba morální v této rovině prostě není. A to i když to jinak vypadá, že je čistota a čest sama.

Každý samozřejmě může chybovat. Ale morální osoba chybu přizná, vysvětlí, omluví se, přijme následky, a provede v sobě nápravu. Podvodník pochopitelně nic takového neudělá.
V takovém případě pak víte, na čem jste, a pokud se i nadále necháte manipulovat, můžete za nepříjemné následky poděkovat jen sami sobě.

Prověřování ostatních

Teď, když už víme, jak lži a manipulace poznat, a proč se k nim někteří uchylují, zbývá si položit otázku, jak často a jak moc bychom měli svoje okolí prověřovat. Jistě máme všichni příjemnější věci na práci, než zkoumat životy a agendy druhých.

Odpověď zní – zkoumat bychom to měli neustále a do hloubky.

Prověřovat moře osob, se kterými denně přicházíme přímo či nepřímo do kontaktu, se může zdát náročné. Ale je to podobně triviální, jako postup k odhalení podvodníků, se kterým jste se právě seznámili.

Důležité je si uvědomit, že drtivá většina lidí má poměrně jasno, co chce, a má stanovený dlouhododbý plán, jak toho dosáhnout.

Pokud toho chtějí dosáhnout čestně, deklarují své cíle i plány otevřeně a veřejně.
Pokud se je ale rozhodli získat podvodem, budou to provádět formou skryté agendy.

Pro pořádek uvádím, že i naprosto čistý záměr může být dosahován formou skryté agendy, pokud se daná osoba obává negativních reakcí okolí, nebezpečí, nebo je pro ni její cíl intimní. Mimo to mohou být pro skrytou agendu i jiné, naprosto čisté, pozitivní a legitimní důvody.

Pokud s někým provádíme interakce, měli bychom mít jasno, co jsou zač a o co jim jde. Jinak se vystavujeme riziku, že budeme oklamáni a zneužiti.

Proto, ať už to bude kdokoliv, bychom se měli přirozeně zajímat. Jaké jsou jejich cíle, plány, záměry? Co dělají a proč to dělají? A zejména mluvím o skrytých cílech, plánech a záměrech. A to se týká i našich nejbližších.

Takovýto zájem totiž není negativní věc. Právě naopak. Zkoumání něčích skrytých zájmů je pozitivní. Například, vaše dítě může po něčem pěkném toužit, ale nemá odvahu se vám s tím svěřit. Pokud budete pozorní, můžete toto tajemství odhalit a pomoci mu dosáhnout, po čem touží.

Každopádně nemusíte sledovat danou osobu 24/7, nabourávat se do její osobní komunikace, nebo se stát stalkerem – stačí být pouze přirozeně pozorný. Pokud zaznamenáte cokoliv neobvyklého, nebo něco, co bude v rozporu s tím, jak se daná osoba prezentuje, nebo čím tvrdí, že se zabývá – neignorujte to, a začněte se zajímat do větší hloubky.

Pouze osobám, které mají nečestné záměry, bude něco takového vadit. Kdo jedná čestně, takový zájem naopak ocení.

Udržovat takovouto pozornost pochopitelně stojí nějaké úsilí. Ale pokud se rozhodnete to nedělat, můžete se stát pěšáky v hrách druhých. A pokud je jejich hra vás využít ke špatnému záměru, zaplatíte za to.

Pokud by to i tak byl pro někoho problém, může využít alespoň jednoduchou pomůcku.

I kdyby se o nic nezajímal a žil si svůj život jako doposud, dříve či později se mu stane nějaká nepříjemnost, kdy mu ona osoba provede něco, co se mu líbit nebude. A to je ten moment, kdy dostal jasné a bolestivé upozornění, že něco není v pořádku, a že by měl blíže prozkoumat, o co dané osobně ve skutečnosti jde.

Co dělat, když lháře a manipulátory odhalíte

A co dělat, když o někom zjistíte, že s vámi nejedná čestně a snaží se vás podvést?

Odpověď je opět až triválně jednoduchá – NENECHTE SE.

Žijte vlastní život tak, jak považujete za správné. Máte svobodnou vůli. Nenechte nikoho, aby vám diktoval, co je správné a co ne, a jak máte žít. Poslechout si názory druhých je vhodné. Ale musíte to být vy, kdo vyhodnotí, jestli se radami chcete řídit, nebo ne. Jakýkoliv nátlak je porušení svobodné vůle a to je špatně. Což ale neznamená, že informace předávaná nátlakově musí být nutně závadná – na to pozor.

Proto byste měli informace vždy vyhodnocovat nezávisle na formě jejich předání. Podnět jako podnět. Když matka nutí dítě k čištění zubů, neznamená to, že čištění zubů je špatná věc. I když existují čistší a nenátlakové metody, jak tento návyk potomkovi předat.

Jak se řídit pravidly Systému, když je neznáte?

Kdo může dnes říct, že ví, jak skutečně správně žít? A to v plné šíři možností, které existence nabízí?

Tato informace je ale přesto naprosto jednoduše dostupná. Pro každého. A bez studia.

Existence by totiž nebyla moc praktická, kdyby každá bytost musela nejprve všechny tyto zákonitosti vystudovat. Proto existuje jednoduchý postup, jak se lze řídit pravidly Systému, aniž byste je znali. A aniž byste tušili, že tu nějaký Systém vůbec je.

Když totiž uděláte čin, který nebude ve shodě s pravidly Systému, dostanete nepříjemnou zpětnou vazbu v podobě nepohodlí či utrpení.

Pokud tedy trpíte, jásejte. Právě totiž dostáváte konkrétní upozornění, že někde děláte něco špatně, a máte tak příležitost vypátrat nějakou svoji vadu a opravit ji.

Forma utrpení je totiž v kontextu s vaší chybnou činností. Stačí se proto zamyslet – „co dělám špatně, že se mi tato nepříjemnost děje“, a obvykle na to přijdete sami a poměrně rychle. Pak už zbývá jen vadu v sobě opravit. Pokud problém zmizel, udělali jste to správně. Pokud ne, máte to pořád špatně a postup opakujte… Až tak prosté to je.

Pochopitelně můžete použít i proaktivní přístup. Tedy nečekat s hledáním vad, až přijde utrpení, ale už dopředu řešit, co a jak se má dělat správně.

Opět není nutné zacházet do komplexních studií. Prostě se snažte dělat věci s nejlepším vědomím a svědomím. Řiďte se hlasem svého srdce. A pokud jste stále na pochybách, řiďte se pravidlem „nečiň ostatním tak, jak nechceš, aby oni činili tobě“. A také se můžete učit z chyb druhých.

Jak se tedy postavit k manipulaci?

Takže pokud odhalíte, že se vás někdo snaží zmanipulovat, tak se NENECHTE.

Když se necháte, tak hajzl získá něco zdarma, a účet přijde za vámi. Dělat něco takového tedy nemá žádnou logiku.

Co to ale znamená, nenechat se? Co když se jedná o milovanou osobu? Co když používá citové vydírání? Co když už se tak chová celá desetiletí, ale vy jste to do teď neviděli, a nebo jste neměli sílu se proti tomu postavit?

Už jsem zmínil dříve, vy jste ta osoba, co má poslední slovo, jestli se okrást nechá, nebo ne. A že jsou to vaše věci, o které se vás snaží obrat. A že pokud nevydáte požadované dobrovolně, a zloděj se uchýlí ke klasické krádeži, čeká ho zásadně bolestnější postih.

Řešení je tedy následující:

1. Vymezte jasně mantinely, co si k vám kdo dovolit může, a co ne.

2. Pokud nátlaky pokračují, přestaňte se s takovou osobou jednoduše stýkat, nebo si svoje oprávněné zájmy vynuťte.

Pamatujte, že nejste majetkem jiných lidí. Nepatříte jim a nikdo nepatří vám.

Kdo se těmito zákonitostmi neřídí, tak trpí, nebo trpět bude. Systém mu, jako každému, dá adekvátní zpětnou vazbu.